Hlasy

Poslední únorový den měla v pražském Dejvickém divadle premiéru hra Hlasy. David Jařab, autor i řežisér v jedné osobě, ji napsal přímo pro herce divadla, čímž se řadí po bok Petra Zelenky, který pro Dejvické divadlo napsal hity Příběhy obyčejného šílenství a Teremin. Hlasy jsou tak další hrou v dramaturgické linii „světových premériér" tuzemských her na prknech Dejvického divadla.
Hlasy je napínavá, svěží a zábavná inscenace, jejíž pointa je vystavěna na vyprávění příběhu milostného trojúhelníku z pohledu podváděného manžela Karla (Pavel Šimčík). Zatímco někteří diváci poznají vypravěčský trik už z nabídnutých indicií (případně z vlastní zkušenosti s „hlasy"), ti, kteří ještě nevědí, pak dostanou na všechno po lopatě odpověď v poslední scéně. Ta působí jakoby přidaná na žádost těch, kteří během představení tápali a kdyby opona spadla o pět minut dřív, odešli by z divadla z kyselým pocitem, že to nemělo hlavu ani patu.
Kdyby pomalé odhalování spletitosti Karlova nitra bylo doplněno brilantním konverzačním humorem, mohla by to být skvělá komedie, protože pocit napětí nelze pro jednoduchost zápletky přepínat. Zde je ovšem míra humoru střízlivá a nepřekřižuje rychlý tah na branku. Představení uteče jako voda, ale stejně rychle vyprchá i dojem, který zanechalo. Hlasy jsou trochu jako rachejtle: rychle přitáhnou naši pozornost, naráz překvapí a pak – zhasnou.